O chovatelské stanici

Chovatelská stanice Chlupatý hopan vznikla v roce 2001. V názvu jsem se nechala inspirovat partou lidí ze Zlína, kde jsme se u nich zúčastnili závodu agility o nejlepšího hopana – a když člověk chová beardedku, tak jak jinak může název vypadat než CHLUPATÝ HOPAN. Pejsci u nás bydlí už velmi dlouho – od roku 1973. Nejprve to byla dlouho vyškemrávaná na mamince dlouhosrstá jezevčice Chery z Radotínských strání, žádná výstavní krasavice, ale byla první a o to více opečovávaná. Po 13 letech nám odešla do psího nebe a její následovnice byla basetka Bessy, která měla u nás dokonce dvakrát štěňátka. K ní přibyla fenka irského setra Alinka, které umřel majitel a pozůstalí jí chtěli nechat utratit. Byla ve velmi špatném fyzickém a hlavně psychickém stavu, byla zvyklá živit se vším co dvorek a zahrada dá. Od slepic sem tam vajíčko, ořechy jsou také jedlé – uměla je bleskově louskat – ani vlastně nevíme jak přežívala. Lidí se bála nenechala na sebe sáhnout, ale nám jí bylo líto, tak jsme jí odchytili na laso a na kárce dovezli domů.Za pár týdnů trpělivé práce jsme už chodili na procházky a po pár měsících mohla běhat venku i bez vodítka, uměla základní povely včetně aportu, narostla jí krásná mahagová srst a dělala nám velkou radost. K cizím lidem zůstala nedůvěřivá a velmi se bála petard a bouřky. Později špatně slyšela, tak se tento problém vlastně vyřešil. Po devíti letech nám umřela na srdeční slabost Bessynka. Alinka zůstala sama smutná, tak jsme se rozhodli vzít si další fenku z útulku. Při hledání vhodné partnerky jsme dojeli až do Havlíčkova Brodu, kde se nám moc líbila svým projevem kříženka českého fouska – Cita. Díky této osudové cestě a vedoucí útulku Evě Rippelové ( mé nynější velké kamarádce ) jsme se dozvěděli o tom , že jsou na světě agility. Moc se mi tento druh sportu zalíbil , začala jsem sbírat více informací a pak s výcvikem s Cituškou. Na Mikuláše 1997 jsme jeli do útulku dát pejskům něco sucharů na zub a odvezli jsme si třetí fenku Happynku. Moc se dožadovala pozornosti a skákala u branky nejvíc ze všech pejsků – a hlavně byla chlupatá ,, česací „ s postavou čínského chocholatého psa – kdo by odolal ?!? S Happynkou začal závodit syn Milan – jen ať blázní celá rodina !! V roce 1998 se u nás ve vsi objevil takový malý chlupatý černý pejsek, který celý týden ležel schoulený v dešti pod hromadou dříví,tak se nám ho zželelo a vzali domů. Zakázala jsem mu dát jméno s tím, že mu ihned najdeme hodného nového páníčka, ale mé předsevzetí vydrželo 24 hod. a už se jmenoval Čert, byl vykoupaný a ležel s námi v obývacím pokoji.Holky mají slušné vychování Ale nového majitele jsme přeci jenom po třech měsících našli – moji kamarádku Lenku z Prahy. Tím jsme u ní položili základní kámen v chovu psů, nyní má 3 pejsky a chvatelskou stanici kavalír king charles španělů „ Hvězda Prokyon „ V této době jsme s manželem začali uvažovat také o nějaké „ papírové „ slečně na výstavy i běhání. Já jsem původně toužila po afgánském chrtovi, stala jsem se i členkou klubu chov. Afgán. chrtů, ale vyhrála u nás nakonec beardedka pro svoji jedinečnou povaha a temperament. Nejvíce se nám líbí u beard. hnědé zbarvení, tak jsem začala pročítat inzeráty a schánět hnědé štěňátko. V září 1999 jsem objevila inzerát manželů Jurečkových z Ratíškovic a po telefonické dohodě jsem vyrazila pro vysněné hnědé štěňátko – AMÁLKU BROWN HORKÁ ČOKOLÁDA. Z našeho prvního vrhu jsme si nechali první narozené štěňátko – ANDĚLKU CHLUPATÝ HOPAN.Andělka splňuje cíl naší chov. stanice produkovat zdravé temperamentní štěňátka odpovídající standardu. Další beardedkou, která u nás zůstala bydlet – je Cácorka Chlupatý hopan, dcera Andělky. A dál u nás bydlí Divoška Chlupatý hopan – dcera Barborky, vnučka Andělky a pravnučka Amálky. Každé štěňátko, které od nás odchází do nové rodiny, dostane výbavičku, je samozřejmě několikrát odčervené, očkované, čipované a novým majitelům poradíme s veškerou péčí. Jsme moc rádi, pokud nás informují, jak se naši potomci mají a zůstávají s námi v trvalém kontaktu.

Přečteno: 75952x